Jeden z nejznámějších pohledů v Sobotce je pohled na jižní stranu náměstí Míru s řadou měšťanských domů a kostelem sv. Maří Magdaleny v pozadí


Čp. 3 (na fotografii 1. dům zleva): Šrámkův dům.  Roku 1589 se tu zakoupil stavitel soboteckého kostela Petr Vlach z Medulánu (tedy z italského Milána),pak byl dům několikrát upravován, hlavně po požárech roku 1710 a 1746.  Koncem 19. století patřil dům Šrámkovu strýci Josefu Píckovi, později to byl kupecký krám Švobův.  V roce 1958 sem Miloslava Hrdličková-Šrámková přestěhovala zařízení ze Šrámkova bytu v Praze, je tu umístěno Muzeum a archiv Fráni Šrámka, které vybudovali Marie a Václav Hejnovi. V přízemí domu je sídlo Městského informačního centra a kancelář Městského kulturního střediska Sobotka.

Čp. 4 (2. dům zleva): Městská knihovna. V letech 1630 - 1650 tu žil kostecký úředník Jiřík Špacír z Khünigsperku, který v roce 1639 zachránil soboteckou monstraci z rukou Švédů. V roce 1845 byla na domě zvýšena střecha, aby korespondovala s okolní zástavbou. V roce 1877 se tu narodil Fráňa Šrámek. Bydlíval zde za svého soboteckého působení i pozdější starosta Československé obce sokolské Josef Truhlář. Počátkem 70. let byl dům upraven pro potřeby Městské knihovny Fráni Šrámka, která zde funguje dodnes. Na schodišti knihovny funguje Galerie  Na schodech. Na domě je od roku 1957 pamětní deska s bustou Fráni Šrámka od Karly Vobišové-Žákové.

Čp. 5 ( 3. dům zleva): Bývalá radnice. Na tomto místě původně stál malý šlechtický zámeček, který v 17. století patřil Janu Vilímu Uranošovi z Lazína. V letech 1687 - 1689 upravil dům stavitel Giovanni Maderna a Heřman Jakub Černín z Chudenic ho věnoval soboteckým za radnici, na níž byly i "radní hodiny" a popravní zvonec. K radnici byla do dvora přistavěna solnice, několikrát přestavěná (1778, 1808). Celou budovu opravil dva roky po požáru roku 1746 sobotecký stavitel F. A. Pokorný a v roce 1845 zednický mistr Josef Maštálka z Hubojed. Na věžičce umístil roku 1865 hodinář Jan Prokeš nové hodiny s průsvitným ciferníkem. Solnice byla v roce 1850 upravena pro divadelní účely. Vznikl zde jeden z nejstarších účelových divadelních sálů na českém venkově, hráli zde místní ochotníci i kočovné soubory. Výzdobu stropu tohoto sálu navrhl roku 1861 Josef Mánes, provedli ji a po letech opravili místní řemeslníci. Počátkem 20. let byl sál rozšířen a pak adaptován pro potřeby kina, přitom výzdoba zanikla. Po opravách z počátku 21. stol. opět funguje jako Městské divadlo. Samotná radnice sloužila po přestěhování městského úřadu do okresního domu (po zrušení okresní samosprávy roku 1928) jako sídlo městské knihovny a archivu, pak tu byly zřízeny další byty. V současnosti je v budově mimo Městského divadla ještě kultovní Bistro Radnice, vinotéka a veřejné WC. V 1. patře jsou byty a kanceláře.

Čp. 6 (dům vpravo): Maštálkův dům. Koncem 16. století zde stál dům, který patřil Václavu Kristiánu Soboteckému z Weisenfelsu. Pak se majitelé střídali, současná podoba je z konce 19. století, kdy  patřil poslanci Jindřichu Gustavu Maštálkovi, . Podle úřadovny pojišťovny Slavie se celému domu říkalo Slávie. V současnosti prochází celý dům kompletní rekonstrukcí (střecha v r. 2012-2013, okna v r. 2014), přízemní prostory jsou pronajímány obchodníkům, v 1.patře jsou byty.