Historie baráčníků
-
Historie baráčnického hnutí
Naše nepolitické občanské sdružení se nazývá Sdružené obce československých.baráčníků. Baráčnický spolek
vznikl ze skupiny lidí, kteří pořádali různé kulturně - společenské akce, taková skupina se scházela i
ve městě Kolín v hostinci u Šleitrů. V roce 1873 vznikla Svobodná obec baráčníků. Jméno spolku vzniklo
od názvu hostince, kterému se tehdy říkalo „Baráček“. Stanovy spolku byly schváleny výnosem c.k. místodržitelstvím
dne 26.srpna 1895 a s malými úpravami platí dodnes. Prvním velkým úspěchem byla účast na národopisné výstavě
v Praze roku 1895. Na výstavě byla postavena rychta a zveřejněny doklady o činnosti a historii baráčnického
spolku. Tato výstava dala podnět ke vzniku vytvoření ústředí „Veleobce baráčníků pro země koruny české“.
Prvním rychtářem se stal Petr Vavřinec Guth. Jeho přičiněním vznikly organizační mezičlánky tzv. župy.
Během I.světové války se zaměření činnosti změnilo. Členové mezi sebou vybírali finanční dary a podporovali
vdovy a rodiny po padlých vojácích. V tomto období se obce přejmenovaly na Vlastenecko - dobročinné. Baráčnické
hnutí nezaniklo ani během II.světové války a díky obětavosti svých členů ani v době komunistického režimu.
Baráčnické hnutí nebylo zařazeno do Národní fronty a nedostávalo žádné příspěvky na činnost, většina majetku
obcí byla zabavena. Po " sametové revoluci" opět nastal čas obnovy. V současné době se zaměřujeme na dodržování
staročeských lidových tradic a zvyků. Především pečujeme o národní kroje a nosíme je při slavnostní příležitosti.
Baráčnické hnutí je příspěvkové občanské sdružení a nepolitická organizace, zabývající se uchováním lidových
tradic českého národa, dbá na čistotu českého jazyka, baráčníci nosí a udržují staročeské kroje. Na veřejnosti
se prezentujeme organizováním kulturních pořadů, ve kterých předvádíme staročeské zvyky, např. vítání
jara, velikonoční zvyky, májové slavnosti, vztyčení májky, dožínky, masopustní rej masek, vánoční zvyky,
ukázky živého Betlému. Tančíme lidové tance, zpíváme lidové písně, veselíme se na krojovaném baráčnickém
plese. Když přijdete mezi baráčníky, první co vás upoutá je oslovení, kterým se baráčníci častují. Oslovujeme
se tetičko a sousede. Všechny hosty vítáme staročeským zvykem, chlebem a solí. Každý spolek musí mít i
svůj řád. My se řídíme podle Stanov Sdružených obcí baráčníků. Nejvyšším orgánem je valné zasedání. Jednotlivým
obcím vládne konšelstvo a představenstvo. V čele obce je rychtář, který řídí všechny členy. Je to uznávaná
osobnost každé obce, místorychtář je oporou rychtáři a je schopný ho zastupovat, syndik vyřizuje veškerou
korespondenci a zastupuje obec při úředním jednání, berní se stará o to, aby obec měla finanční zajištění,
zbytečně neutrácela a v truhlici zůstávaly peníze. Panímaminka je důležitou osobou v obci, je to zkušená
tetička, znalá všech předpisů, stará se o čistotu krojů – aby všechny části kroje patřily k jedné oblasti,
dbá na dodržování tradic a zvyků, švandymistr se stará o kulturní vyžití členů obce, šafářka vede evidenci
baráčnického majetku, udržuje kroje v dobrém technickém stavu. Pantatínek je dlouholetým, zkušeným členem,
kontroluje správnost všech našich konání, stmeluje všechny členy obce, škrabák zapisuje každé důležité
ujednání na zasedáních, kronikář vede kroniku, shromažďuje písemné i fotografické dokumenty o naši činnosti,
které tu zůstanou pro příští generace, velitel praporu se stará o obecní prapor, praporečník nosí prapor
při slavnostních příležitostech, ale také při rozloučení se zemřelým členem, majkonoš nosí májku při slavnostech.
Toto pojmenování činovníků baráčníci převzali z názvů činovníků městské a venkovské správy v českých zemích
před rokem 1848.
Územně je nejmenší baráčnická obec. Každá obec je součástí župy, každá župa je součástí Veleobce Sdružených obcí baráčníků se sídlem v Praze. Dnes máme 22 žup, 6 obcí bez župy a celkově kolem 8000 členů. Úvodní vystoupení každého člena na zasedáních začíná oslovením
„ Počestné právo, vážený rychtáři, moudří a opatrní konšelé, sousedé a tetičky...“.
Naši činnost financujeme z vybraných členských příspěvků, dobrovolných finančních darů od členů, dotacemi,
většinou od městského úřadu a v neposlední řadě nás drží „nad vodou“ i sponzorské dary.
Vždy jednou za pět let se koná Všebaráčnický sjezd spojený s oslavou výročí založení Českého Baráčnictva. V roce 2009 bylo pořadatelství 135. výročí založení Českého Baráčnictva přiděleno V.župě pana Václava Budovce z Budova se sídlem v Mladé Boleslavi.
-
Historie V. župy
Mezi významné oblasti, kde vznikaly baráčnické obce patří Pojizeří. První baráčnický spolek na Mladoboleslavsku se ustanovil 17.září 1894. Již v začátku svého působení měl 194 členů.
Druhým nejstarším spolkem tohoto regionu je Baráčnická obec Mnichovo Hradiště založená roku 1896. Rok na to se obec stává členem Veleobce sdružených obcí baráčníků.
Baráčnická činnost nabírá na síle a počátkem 20.století vznikají další obce v tomto regionu.
V té době se začíná projevovat snaha o ustanovení župy, která by koordinovala činnost baráčnických obcí v Pojizeří. V červnu 1905 se sešli delegáti obcí a dali souhlas, aby byla ustanovena župa. Dostala název Pátá župa pana Václava Budovce z Budova.
V roce 1907 se konal v Bělé pod Bezdězem první župní sjezd. V roce 1965 začala V.župa vydávat
svůj měsíčník Život Budovcovy Župy, který vychází dosud.
Baráčnické hnutí přežilo díky obětavosti a poctivé práci svých členů všechny útrapy 60.,70., 80. let. V součastné době má V.župa 2030 členů a je nejpočetnější župou sdružených pod Veleobec. Baráčníci pořádají plesy, zábavy, veselice, různé přednášky, zájezdy atd.
Naši zásluhou se ještě mohou lidé setkat s masopusty, májemi, taneční veselicí, na které se tančí
Česká beseda a mnohými dalšími lidovými zvyky. Při sjezdech a slavnostech se oblékáme do národních krojů
z oblastí Čech ( kroj mladoboleslavský, plzeňský, jihočeský ), ale i do krojů z jiných oblastí
( hanácký, kyjovský ). Při návštěvě baráčníků Vás vždy přivítáme baráčnickou poctou - chlebem a solí.
Jako úctu k české historii chápeme i své oslovování. Mezi členy se oslovujeme tetičko, sousede. Jednotliví
činovníci pracují ve funkcích, jejichž názvy jsme převzali z historického oslovení představitelů
měst a obcí např.rychtář, syndik, berní, drapák, dráb, ponocný, ale také panímaminka, pantatínek, švandymistr,
šafář, slídil účtu atd.
Důležitou náplní činnosti tvoří i mezilidské vztahy. Baráčníci navštěvují své členy, spoluobčany při jubileích, v nemoci, při osamělosti ve stáří.
I když máme ve svém názvu Vlastenecko-dobročinné obce neznamená, že jsme zahleděni jen do svého vlastenectví a neumíme pochopit a přijmout i jiné zvyky a tradice z ostatních zemích. Velice úspěšně spolupracujeme se spolky podobného charakteru v celém světě. Např. naše soubory navštěvují lidové veselice v Chorvatsku, Srbsku, Polsku, Německu a dokonce i v Mexiku.
-
Založení baráčnické obce v Sobotce
To je heslo, které je uvedeno v prvním zápisu v jednatelské knize soboteckých baráčníků. Stojí v čele pamětního zápisu, který je vložen do rukojeti našeho rychtářského práva. Tato listina uvádí přehledně zásady, které na sebe baráčníci přebírají a kterými se řídí : „ Spolek Baráčníci českoslovenští si bral za úkol sociálně pracovati mezi lidmi, pěstovati vzájemnost všech vrstev společenských, překlenouti tak rozdíly stavů vzájemnými styky a poznáváním se, pomáhati sociálně slabým...“. Baráčníci navazují na staré tradice, podporují školu, knihovny a čítárny. Vzájemnost se utužuje společenskými zábavami. To vše tanulo na mysli několika občanům, kteří svolali na 16.března 1930 přípravnou schůzi. Vydali provolání k občanům a už za týden, 23. března 1930 ve dvě hodiny odpoledne se sešla ustanovující schůze obce baráčníků. Z 56 přítomných se 53 přihlásilo za členy. Toto zasedání zahájil rolník Josef Černý, významný představitel samosprávy. Promluvil soused Třešňák, rychtář březenské obce, která na sezení vyslala delegaci 17 členů. Pak ředitel školy Josef Baudyš přečetl stanovy a v následující volbě se stal prvním rychtářem sobotecké obce. Už za měsíc měla sobotecká obec přes 300 členů. Dovedla si vybrat činovníky. Byl to např. agilní mlynář Bohumil Lang. Měla svého krčmáře Frantu Macouna ze Syrovandy, kde měla i svou rychtu. Prvním pantatínkem se stal František Havlík, statkář z Vesce, proslulý funkcionář samosprávy, zvaný kníže selský, bývalý starosta soboteckého okresu.
Již 27.června 1930 byla uspořádána staročeská pouť.Samozvaní bylo velkolepé. Baráčníci na koních objeli okolní obce a pozvali starosty. Několik odborů pracovalo na výstavbě bud a dalších objektů. Po osmé hodině vyšel od školy průvod k Syrovandě. Tam byl zvlášť uvítán pantatínek Havlík. V 10. hodin přišli hosté od vlaku a bylo zahájeno slavnostní sezení, kde promluvil župní rychtář Legner. Pantatínek slíbil, že bude obec chránit. Po přátelském obědě vyšel průvod na zahradu souseda Bůvy, kde se pouť konala.Večer byla v krčmě pěkná sousedská muzika. Pouť vynesla čistých téměř 2000,- Kč. Městské muzeum zakoupilo tehdy sérii snímků z této slavnosti. Po katastrofách, kterými muzeum prošlo, jsou dnes snímky nezvěstné. Hned koncem září uspořádala obec další velmi atraktivní akci. Vepřové hody s přátelským večírkem. Pro zajímavost uvádíme tehdejší ceny : polévka 1,- Kč, studená jaternička 2,- Kč, ovar 5,50, vepřo-knedlo-zelo 6,50, řízek 6,50, segedin 6,- Kč, tlačenka s octem a cibulí 4,50. Zisk byl 460,- Kč. Zbyly dvě vepřové kýty. Ty se vyudily a snědly na přátelském večírku s knedlíkem a zelím. Porce za 6,- Kč. Výnos byl 165,- Kč.
A 6.prosince mikulášská zábava a pak v neděli nadílka pro děti. Škola dodala seznam chudých dítek a pro ně obec ze získaných peněz nakoupila ošacení a obuv, všechno úplně nové. 31. ledna následoval baráčnický bál.
Uvádíme tu začátky obce podrobněji. Její život probíhal vlastně až do německé okupace zcela stejným a zaběhnutým způsobem. Bohatá členská základna dovolovala i bohatý a hlavně výnosný program a výnosy následně bohatou dobročinnost. Pořádaly se letní slavnosti, večírky, bály, pravidelně se stavěla a kácela májka, což bylo spojeno se slavností. Hrálo se divadlo, rozdělovaly se podpory, byl i pohřební fond. Měli jsme bohatý inventář. Byl v něm kolotoč, střelnice, loutky a další. To se vše během války zničilo. Při slavnostech byla znamenitou atrakcí šatlava. Dráb sebral vhodného občan a odvedl ho do kabinky, kde byl nucen vypít panáka a zaplatit jej i s příplatkem za rušení pořádku. Jistě atrakce volající po obnovení.
Chybí nám kniha zápisů po roce 1937. Máme jen nejasné zprávy o koncertě, který jsme uspořádali v blíže neznámém datu, kdy pro nás koncertovala Kmochova kolínská kapela.
A pak přišla doba temna. Významným činem naší baráčnické obce byla ještě iniciativa, se kterou jsme svolali do sobotecké sokolovny sezení zájemců o zbudování koupaliště a upsali prvních 1000,- korun na akcie tohoto podniku. To bylo 13. prosince 1939.
Z obavy, že by při možném nuceném rozehnání spolku mohli zmizet cenný prapor, byl tento koncem února 1941 uložen v muzeu na Humprechtu, kde šťastně přestál krutou dobu okupace. Spolek se také zbavil jmění. Rozdal na podporách svým členům 18 908,20 Kč.
Po osvobození měla naše obec 400 členů. Rychtář, pan otec mlynář Lang, svolal na 6. červen 1945 konšelské sedění a už 29. června při letní slavnosti je vynesen prapor z Humprechtu a předán obci. Slavnost doprovázela vojenská hudba z Jičína a z ochozu zámku zazněly Linkovy poutní fanfáry a pak do čtyř úhlů světa byly poprvé vytroubeny Tři Humprechtské znělky, které pro nás napsal k této příležitosti znamenitý hudebník, poslední žijící žák Antonína Dvořáka.
Život se rozvíjel v plném rozsahu. Ale už r. 1950 se dovídáme, že konšelská sedění jsou málo navštěvována a zápisy z těchto sedění nasvědčují o nechutí k práci. Není divu. Hrůzná divadla, při nichž byli nevinní lidé odsuzování k smrti, a neustále špehování veškerou iniciativu omezovalo. K tomu měnová reforma. nedostatek zboží a další starosti odváděly pozornost od jiné práce. Nějaký zázrakem zůstali baráčnici jedním z mála spolků, jejichž činnost nebyla znemožněna.
Přesto 27. září 1953 přivítali v Sobotce župní sjezd. Hosté přijeli vlakem v 10 hodin a byli přivítáni břeskným pochodem. Průvod přešel do sokolovny, kde se konalo slavnostní zasedání. Rozsáhlý zápis z něho tu není možno reprodukovat. Odpoledne šli hosté na hřbitov a do Humprechtu. Večer byla sousedská taneční zábava. V roce 1954 byla ještě postavena bez jakékoliv slavnosti májka, konal se i ples. Život se pak opět pomalu rozjížděl především zásluhou vynikajících rychtářů. Po Langovi ing. Truhlář a pak František Hanuš.
-
Získání obecního baráčnického praporu
Rozvinutí praporu se konalo o svatodušních svátcích 4. června 1933. Záštitu převzalo město. Rychtář Baudyš popsal vznik praporu, promluvil rychtář Veleobce i rychtáři okolních obcí. Účastnil se i Špála. Chodil v baráčnické čapce a bavil se s občany. Řina Baudyšová, malířova sestra, byla matkou praporu a věnovala stuhu.
-
Slavnost vyzdvižení praporu Vlastenecko-dobročinné obce baráčnické pro Sobotku a okolí, konané v neděli 8. července 1945 u zámku Humprechta
Činovníci Vlastenecko- dobročinné obec baráčníků pro Sobotku a okolí se za doby německé okupace velmi
strachovali o svůj drahocenný prapor, proto požádali muzejní spolek, aby jej uložil mezi své sbírky do
muzea. Bylo to v létě 1942. Uklidnilo nás vědomí, že náš cenný majetek – prapor, který bude mít stále
větší hodnotu, je dobře ukryt před zničeným německými vojáky. Prapor klidně odpočíval v prostorách muzea,
až se konečně společně s námi dočkal svobody.
S vyzvednutím praporu je spojena krásná slavnost, která se konala v neděli 8.července 1945 na schodek
před zámkem Humprecht, společeně se slavností Městského odboru československých turistů. Kruh přátel a
rodáku města Sobotky připomněl znovuzbudování zámku Humprechta po požáru 29.června L.P. 1678. Vojenská
hudba 22. pěšího pluku zahrála tři znělky hudebního skladatele pana Josefa Straky z Drahoraze. Potom zazněly
intrády barokní doby skladatele Jiřího Ignáce Linky. Slavnost zahájil rychtář baráčnické obce soused Bohumil
Lank slovy : „ Jsme svobodni, máme opět svůj vlastní stát a za své osvobození máme poděkovat prezidentu
dr.Edvardu Benešovi a slavné Rudé armádě.“
Poté byl před dveře vynesen baráčnický prapor a rychtář pravil : „ Prapore náš, ty symbole svobody a volnosti, vlaj vždy ku blahu a štěstí naší baráčnické obce, města, naší Československé republiky a celého našeho národa. “ „A tomu platí naše ZDAR !“
Na to Stanislava Janatková přednesla báseň „ Jsme svobodní “.
Slavnost pokračovala družnou zábavou za doprovodu hudby.
( Čerpáno bylo ze zápisů souseda Josefa Baudyše )